Pavel Jurkovič se narodil 18. srpna 1933 ve Starém Poddvorově na Slovácku. Zde navštěvoval obecnou školu, kde se pod vedením svého učitele Aloise Kundery naučil hrát na housle. V roce 1945 nastoupil na gymnázium v Hodoníně, odkud byl vybrán ke studiu v pražské Schole cantorum. Zde se pod vedením Miroslava Venhody a Karla Risingera vzdělával do roku 1950, kdy byla Schola komunisty zrušena.

Foto: Václav Brodský

Na začátku školního roku 1950–51 nastoupil na nově vzniklé Pedagogické gymnázium, kde v roce 1952 úspěšně odmaturoval. Po maturitě pokračoval na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval u Josefa Plavce a Eduarda Herzoga (1952–54). Po vojenské službě získal nové místo v základní škole v Malém Břevnově, kde působil až do roku 1965. Mezitím dostal nabídku ke studiu na Orff-Institut Salzburg, kde načerpal řadu nových podnětů při lekcích s Carlem Orffem a Wilhelmem Kellerem.

V roce 1957 se stal členem Nových pěvců madrigalů a komorní hudby a v roce 1967 členem Pražských madrigalistů, kde působil i jako sólista a instrumentalista. S oběma ansámbly se zúčastnil koncertních turné po Evropě a Americe a natočil desítky vynikajících zvukových snímků. Po odchodu od Pražských madrigalistů nastoupil Jurkovič jako pedagog na ZŠ Umělecká v Praze 7 Holešovicích. Zde působil až do konce 90. let a vytvořil modelové třídy s rozšířenou hudební výchovou, které se v české hudební pedagogice staly fenoménem a jejichž absolventi obohacují profesionální i amatérskou hudební scénu dodnes.

Od roku 1967 spolupracoval s hudební redakcí pro děti a mládež Československého rozhlasu, kde spolupracoval s dětským pěveckým sborem pod vedením sbormistra Čestmíra Staška. Pro rozhlasové vysílání vzniklo mnoho pořadů, z nichž některé si získaly širší popularitu (např. série pořadů Endele Vendele a Čarohrátky).

Recitoval, hrál, zpíval a upravoval písně rovněž pro divadlo Viola. V nejstarších pořadech, na nichž se podílel (Bolest s veselostí, 1968; Byla cesta, byla ušlapaná, 1969), řídil nastudování, aranžoval písně, zpíval a hrál na hudební nástroje – vytvářel jedinečné tvůrčí prostředí, kterým na sebe strhával pozornost mnoha dalších hereckých profesionálů. Později komponoval hudbu pro představení (Kosmas, 1974) a psal scénáře – z nejslavnějších zmiňme známý pořad pro děti s pohádkami a verši českých básníků Ententýky (1983), kde mu hereckými partnery byli Taťjana Medvecká a Alfred Strejček, a Písně zbožné, milostné a darebné (1994), ve kterých účinkovala také Jitka Molavcová.

Foto: Václav Brodský

Velkou práci odvedl Jurkovič v hudební pedagogice nejen jako učitel, ale jako autor mnoha didaktických publikací, zpěvníků a učebních textů. Svoji sborovou skladatelskou tvorbu věnoval zejména dvěma nejoblíbenějším sborům – Pueri gaudentes a jeho sbormistryni Zdeně Součkové a dětskému pěveckému sboru Radost Praha – oba dodnes působí při ZUŠ Šimáčkova na Praze 7.

Za svoje dílo a všestrannou činnost byl Jurkovič mnohokrát oceněn. Je držitelem Výroční ceny Československého rozhlasu za tvorbu pro děti (1980), vyznamenání Pro merito (za zásluhy) Orffovy nadace v Mnichově (1995) a ceny České hudební rady (1996), v roce 2015 obdržel in memoriam Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 2. stupně za vynikající pedagogickou činnost.

Pavel Jurkovič zemřel náhle 4. února 2015 v Praze.